Zdvedání mostních konstrukcí se dnes provádí výhradně s použitím hydrauliky. Je to dáno jednak relativně nízkou cenou, přesností, ale obvykle i jednoduchým nasazením. Mostní konstrukce můžeme kromě zvedání za použití hydrauliky i spouštět nebo vysouvat. A to v rozsahu od několika milimetrů do stovek metrů. Pro zdvihy v rozsahu jednotek až desítek milimetrů je zpravidla nejvhodnější použít přímý kontakt zdvihacího zařízení s konstrukcí, se kterou je manipulováno. Pro zdvihy střední se jako vhodné jeví použití mezičlánku, například předpínacích tyčí, a pro zdvihy největší zůstávají jako jediný vhodný prostředek ocelová lana. V tomto popisu se budeme zabývat pouze technologiemi zvedání a spouštění pro malé a střední výšky zdvihů.

Obr. 1: Zvedání mostu na opěře zespodu

Použitá technologie se mírně liší dále podle toho zda jde o výstavbu nebo opravu konstrukce. Při opravách mostních konstrukcí je nejčastější operací zvedání mostní konstrukce na opěrách pro provedení opravy či výměny ložisek. V České Republice je tato operace díky konstrukci našich mostů většinou relativně jednoduchou operací. Zdvihání je možné v řadě případů provádět přímo z opěr bez použití pomocné ocelové konstrukce. U nezanedbatelné skupiny mostů je však třeba využít hydraulické lisy s malým zdvihem.

V případě nevhodného tvaru opěr je třeba využít pomocnou ocelovou konstrukci. V zásadě jsou dvě možnosti. První je stavba ocelové konstrukce pod zdvihaným mostním polem. U této varianty jsou zpravidla nižší náklady ovšem rizika jsou vyšší. Využíváme stejné hydraulické lisy jako při zvedání z opěr.

Obr. 2: Zvedání mostu zespoda z pomocné konstrukce

U druhé varianty je konstrukce vystavěna na mostě. Pole je pak zavěšeno na tuto konstrukci pomocí tyčí obvykle předpínacích. Zdvihání se provádí pomocí dutých lisů. Při tomto způsobu zvedání jsou obecně náklady na pomocnou ocelovou konstrukci nejvyšší s ohledem na potřebu překlenout nosníky (obvykle I nebo HEB) celou délku mostního pole. Kde lze najít značné úspory této technologie je ve velké bezpečnosti a i v rychlosti výstavby ocelové konstrukce a vlastního zvedání. Celá ocelová konstrukce je montována seshora na mostě, eventuálně v jeho bezprostředním okolí. To vede k tomu, že veškerá manipulace s materiálem, ze kterého se ocelová konstrukce skládá je bezproblémová s použitím běžných mobilních jeřábů. Často není třeba provádět žádné terénní úpravy, které jsou při výstavbě konstrukce pod mostem ve valné většině případů naprosto nezbytné (zarovnávání terénu, jeho zpevňování panely apod.). Při zvedání konstrukcí touto technologií pak nehraje významnější roli, zda má být výška zvedání 30 nebo 130 cm. Dosažitelný čas zvedání je i 1 m/hod. Je ovšem třeba zohlednit i přípravné práce jako zapojování a instalace hydraulických zařízení, které zpravidla vyžadují čas delší než vlastní zvedání.

Lze provádět i zvedání několika mostních polí současně. U první varianty bez omezení u druhé je třeba počítat se zvedáním ob jedno pole s ohledem na podpory pomocné ocelové konstrukce.

Obr. 3: Zvedání mostu na tyčích

Výše uvedené případy se týkají zejména oprav mostů. Poněkud odlišná je situace při při výstavbě nových objektů. Poměrně zajímavou činností je spouštění skruží nebo betonážních vozíků po provedení vlastní betonáže. Spouštění na tyčích nebo na lanech je nejvhodnější technologií, která umožňuje velmi rychle a bezpečně snést kompletní konstrukci až na zem, nebo ve speciálních případech nad vodní hladinou přímo do transportní lodě. Tak tomu bylo např. na stavbě mostu u Mlékojed, kdy se kompletní 65 tunový vozík letmé betonáže spouštěl o 9 metrů. Použití hydrauliky je pro objednatele často levnější než nasazení těžkého jeřábu, v řadě případů je i bezpečnější a použitelné prakticky vždy.

U betonových mostů je také častá asistence při betonáži, kdy je riziko boření podpěr mostu. U mostů ocelových to pak může být instalace mostu na jeho definitivní místo. V tomto druhém případě se může jednat o spouštění mostu do jeho konečné pozice po provedeném vysouvání. Příkladem může být spouštění nového železničního mostu ve Vídni o 3,2 m. S ohledem na hmotnost konstrukce 2500 tun a délku přes 160 m bylo možné pouze spouštění zespoda.

Obr. 4: Spouštění betonážního vozíku

V principu není rozdíl, zda-li se most zvedá o 0,5 m nebo o 2 m. V obou případech musíme konstrukci zdvihat na několik kroků hydraulických lisů. Lisy používané ve stavebnictví pro zvedání konstrukcí mají zdvihy běžně do 300 mm. Stejně jako v případě tlaku nepoužíváme zpravidla plný zdvih, ale jen cca. 80% nominální kapacity. Při volbě zdvihu je třeba počítat i s deformací konstrukce při zatěžování a také je třeba vůle pro instalaci lisů v řádu jednotek až desítek milimetrů, dle typu a velikosti lisu. Často je třeba nad lis i pod něj umístit roznášecí desky pro minimalizaci tlaků působících na konstrukci.

Zdvihání jen na jeden krok je časově a technicky nejméně náročné. Není třeba konstrukci několikrát odkládat na pomocnou ocelovou konstrukci nebo na další skupinu lisů. S ohledem na úsporu nákladů i času by měly být konstrukce zdvihány vždy jen o výšku nezbytně nutnou pro provedení opravy.

Bezpečnost

Hmotnost nosných konstrukcí mostů, se kterými manipulujeme, se pohybují v rozsahu několika stovek až několika tisíc tun. Už to samo o sobě může být zdrojem komplikací. Aby nedocházelo k podobným neštěstím, které se odehrálo ve Studénce, je třeba mít vždy zajištěnu dokonalou přípravu a ve snaze o dosažení zisku nikdy neopouštět základní podmínky na bezpečnost. Několik z podmínek je uvedeno níže.

V první řadě je třeba na stavbě ochránit veškeré prvky hydraulického obvodu, které se využívají pro zvedání. Zcela se vyvarujeme manipulaci s jakýmkoliv materiálem nad hydraulickými rozvody v průběhu zvedání.

Obr. 5: Spouštění ocelového mostu

Při zvedání jsou obvykle hydraulické lisy zapojeny společně na jedno čerpadlo a jsou instalovány na konstrukci symetricky. Lze tedy očekávat, že se na ně zatížení přenáší rovnoměrně. Je-li tomu opravdu tak zjistíme již v počátečních fázích zvedání. Není-li možné se nerovnoměrnému zatížení vyhnout, rozdělujeme lisy do vhodných skupin, které buď ovládáme z odlišných čerpadel nebo z jednoho s použitím regulačních ventilů. Při citlivé manipulaci dosahuje zkušená obsluha v běžných situacích přesnosti do 2 mm.

Zdvihání nebo spouštění konstrukcí je teoreticky jednoduchou záležitostí a je schopen ho provést průměrně zručný pracovník vybavený dostatečným počtem lisů a hydraulickou ruční pumpičkou. Prakticky je ovšem třeba řešit celou řadu problémů, obzvláště pak u mostů předepnutých, lichoběžníkového půdorysu nebo mostů v půdorysném oblouku. U těchto mostů je rozložení zatížení obvykle značně nerovnoměrné a často neodpovídá původním předpokladům.

Hydrauliku dimenzujeme tak, aby tlaky dosahovaly cca. 50% jejich maximální kapacity. Stavební hydraulika běžně pracuje s tlaky do 70MPa, z toho vyplývá běžné zatížení 35 až 40 MPa. Máme tak zajištěnu dostatečnou bezpečnost pro případ nehody nebo nepředpokládaného zatížení konstrukce.